Tento blog mi pomohl založit kamarád abych mohla sdílet zážitky a fotografie z mé dlouhé cesty Amerikou. Pro mě to bude lepší že alespoň nezahltím Facebook..:)
Jak a proč to začalo???
Jednoho dne jsem se s kamarádkou šla podívat do města, potřebovala zařídit jízdenku do prahy, odlétaly s přítelem na dovolenou. Tak jsem šla s ní. Usadila jsem se ve Student Agency a prohlížela si brožurky. v tom mě oslnila brožurka Au Pair. Vzala jsem si jí s sebou domu. Byl to můj sen od střední školy ale doposud jsem neměla příležitost do toho jít.Děti miluju, zkušenosti mám. Řekla jsem si. Během dvou dnů jsem si vše vyhledala a řídila se pokyny. Netrvalo dlouho a 25.9. jsem šla na pohovor k paní která se o mě starala od první chvíle. Shlédla video se kterým mi pomáhal můj kamarád, které mimochodem udělal naprosto perfektní, podívala se jestli mám vše tak jak má být, jestli mám vyplněné veškeré informace na stránkách Au Pair Care a následně jsme začaly vyplňovat psychotesty. Byly to vtipné otázky na které snad každý normální člověk odpoví tak jak se má :) Následoval pohovor v Anglickém jazyce ve kterém jsem se trochu plácala ale nakonec to dopadlo dobře. Svojí angličtinu jsem naposled používala na střední škole a teď to pro mě byl trošku problém vzpomenout si na všechny ty slovíčka. Vše dopadlo tak jak má. Odevzdala jsem první poplatek 1000,- za korespondenci a dál jsem se neměla starat. Měl mi přijít email že mě akceptovaly v Americe na jejich stránkách. Trvá to prý asi týden. Od té chvíle jsem byla jak na trní. Každý den jsem otvírala nedočkavě emaily. Každý den jsem se modlila at si mě tam schválí. 27.9 Jsem byla schválena. Od této chvíle jsem mohla čekat na odpovědi od rodin. Trvalo to týden, dva, měsíc a pořád nic. Proto jsem šla do Student agency se optat. Milá paní mě uklidnila ať nemám strach že to není tak dlouho a že se brzy určitě někdo ozve. Ještě tentýž večer mi napsala rodina. Byla jsem naprosto nadšená a dopisovala si s nimi. Byla to maminka s tatínkem a dvěma dětmi. Chlapcovi bylo 10 let a byl postižený. Jeho myšlení a funkce byly na úrovni 3-letého dítěte, pak měly ještě 8-mi letu holčičku. Péče o postižené děti mi nedělá problémy jelikož jsem měla postiženou nevlastní sestru a střední školu mám zdrávku, kde jsme chodily na praxi do institutu pro postižené. Psaly jsme si nějakou dobu a byla jsem z toho nadšená jelikož pocházely z krásného prostředí z Fort Campbell, Ketucky. Z ničeho nic m však napsaly že se rozhodly pro jinou au pair. Mrzelo mě to, hodně. Podle fotek a všeho toho psaní měly nádhernou rodinu a dvě moc hodný děti. 14 dní na to se mi ozvala další rodina. Máma, táta, tři děti (5,3 a 1 rok) Podle fotek, podle psaní to vypadalo vážně nadějně, psaly jsme si hodně dlouho, posílaly s fotky a zážitky z víkendů, psaly mi jak si užily den díkůvzdání a podobné aktivity. Pocházely z Tampa, Florida. Byla jsem ze všeho nadšená. V tom přišel rozhovor po Skype. Byla jsem naprosto vystresovaná a nervozní, odpovídala jsem na otázky a sama jsem se i na něco ptala. Po našem rozhovoru po Skype vše skončilo. Opět napsaly že si našly jinou Au pair. Následovaly další tři rodiny. Z toho dvě mi po prvním emailu už nenapsaly a ta třetí mi dnes oznámila že chce au pair do 5-ti dnů. Což není možné stihnout.
I nadále budu trpělivě čekat až se ozve TA PRAVÁ rodina. I nadále pořád kontroluji emaily a čekám se na odpověd. Už aby to přišlo. S dalšími novinkami budu ihned informovat.:)
Žádné komentáře:
Okomentovat